V obci naleznete původně gotický hrad, který byl v 16. století přestavěn a rozšířen na renesanční zámek a upravený pozdně barokně. Na zámku pobýval po roce 1945 Emil Filla. Naproti zámku stojí barokní kostel sv. Petra a Pavla. Nedaleko obce se nachází Boženina studánka a Oldřichův dub připomínající pověst o setkání knížete Oldřicha a Boženy. V zámecké sýpce je muzeum předmětů, které užívali naši předkové.
Historie
První písemné zmínky o Peruci jsou z roku 1170, kdy zde vládli synové komorníka králové Sezemy – Měšek a Hroznata. Oba dva jako rytíři podnikli cestu do Palestiny. Před husitskými válkami patřila část Peruce premonstrátskému klášteru na Strahově. Později došlo k několika změnám majitelů perucké tvrze. Ze známějších rodů to byli Pětipesští (proslulí lapkové) a před třicetiletou válkou Hruškové z Března. V roce 1673 koupil Peruc Jan Jetřich z Ledeburu, jehož potomci zde sídlili do roku 1798. Od roku 1814 ji vlastnili Thunové. Za Ledeburů byly na Peruci postaveny dvě nejvýznamnější stavby. Přestavbu zámku prováděl známý italský stavitel Antonio Porta a po něm Petr Pavel Columbani, který také narýsoval plán kostela sv. Petra a Pavla a v jednotném architektonickém slohu projektoval i náměstí. Sochařská výzdoba zámku pochází z dílny Ignáce Františka Platzera z doby kolem roku 1770. Do této doby se datuje i vznik zámeckého parku.
S účinností od 1. prosince 2006 byl 10. listopadu 2006 obci vrácen status městyse.
9. března 2007 převzali zámek noví majitelé pocházející z waleského Cardiffu, kteří jej od obce koupili za 19 milionů Kč. Do oprav se předpokládají investice až 150 milionů Kč, čelní fasádu zámku opravila obec už před prodejem.
Peruc je také spojována se známou pověstí o Oldřichovi a Boženě.